|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
*** Na sídlišti u rodičů se stala smutná věc.Při rychlé jízdě na motocyklu se tu zabil dvacetiletý chlapec. Jeho matka,
zlomená žalem, začala denně docházet k provizornímu pomníčku (svíčky, fotografie a květiny), vytvořenému na místě jeho skonu (jedna z lamp veřejného osvětlení u silnice) a seděla tam několik hodin. Trvalo to už tři týdny. Moje maminka to tak nemínila nechat. Zbytek průběhu mám od svého tatínka, který to tehdy glosoval dosti výstižně.
Mámě bylo té paní líto, a tak se rozhodla ji utěšit. V jednom sychravém odpoledni při venčení psa, k ní přistoupila
a potěšila ji lidským slovem:" Paní, tady nemůžete pořád sedět, musíte žít dál, to byste se z toho mohla zbláznit."
Během toho plamenného proslovu s ní cloumal z jedné strany vichr, z druhé strany pes, kterého nezvládá. K tomu všemu jí divoce vlály její bílé vlasy, větrem vyčísnuté z drdolu a obnošený kabát, který ( jinak elegantní dáma) používá při venčení, neboť se čas od času díky nepoměru sil (převaha psa) válí v prachu ulice. Sama prý vypadala jako šílenec. Od té doby tu paní na sídlišti už nikdo nikdy neviděl.
***
|
|
|