blížím se k tobě tiše kladu kroky v ranním mrazu roztáhla jsi svá ocelová křídla nádherně se lesknou, olejově dnes bereš mi dech více
za rozbřesku, když svlékáš stín obléknu si tě jak cvrček kabát ty dýchat začneš, já dech zadržím vidíme se nazí svými dotyky dnes jiná jsi a kopeš!
že nevěrná jsi byla! s kým? byl to doktor? nebo ten mladík? spíš doktor, dnes vyhnul se mi vidíš? dívej se přímo necukej mi s pohledem
pojď, doma se chvíli rozloučíme příště bude zas vše dobré obrať naše oči ke tvému domu nekřič na mne všemi světly a neumírej v mých rukách
už nás přerostly stromy
a v tisku vyjde krátká zpráva byly přerušeny lety...
|