Ještě mi na cestu bludičky svítí,

vedou mě do těch míst, kde bývá cíl.

I když čas zamotal klubíčky nití,

někdy, co doutná, se pod víčky vznítí.

Jen projít labyrint trvá teď dýl.

Ještě dost obrázků kryje zdí bílo,

stále si schovávám několik knih,

z kterých pár začátků nebylo - bylo

hluboko doprostřed někam se vrylo

a to, co zůstat má, zůstalo v nich.

Ještě se každý den dotýkám země,

vnímám tmu, světlo, zvuk, vůni a chuť.

I proto neprodám nikomu levně,

za třicet stříbrných, co tepe ve mně

a každou vteřinu šeptá mi: buď!