|
| |
 |
Samova samota
Autor: Andreas () - publikováno 17.11.2000 (15:43:44), v časopise 22.11.2000
|
|  |
Jsem jako dědeček na lavičce v noci,
třesu se neonu.
Vtip pochopíš vždy až o půlnoci,
vánek nedbá čirých hvězd, mě připomíná úklon pro ženu.
Vzpomínám na všechno, co mládí vzalo ssebou,
přemýšlím o hoře, kam šplhal jeden kocour s Tebou.
Jestlipak si na něj ještě vzpomeneš, aspoň maličko,
bylas tehdá moje nejzamotanější klubíčko
a nad slunce rád jsem tlapkou z něj se těšil.
To bylo pořád- že prý byli jsme, jsme a budem!
Teď je mi smutno a bude to snad ještě horší.
Tak sbohem a nashle v životě druhém!
Pak vstal a srdce perníku roztavil v kaluži...
|
|
|
