PANELÁK

 Už zase někdo klepal do podlahy. Vlastně do stropu. Naštval se. Dal rádio ještě víc nahlas. Bylo to už dnes podruhé. Nakonec to přeci jenom stáhnul. „Blbec.“ Zahuhlal si pro sebe. To samé si zabručel i soused pod ním.

 Děti venku řvaly, rudý hlavičky jim vysely dolů z prolejzaček a klinkaly se nad betonovými plácky.

 Vyšel na balkón a zapálil si. Dával pozor, aby nepropálil prádlo, co vyselo na šňůře. Sledoval sousedku na protějším balkóně. Ležela nahá v umělohmotném sedátku. Přes vnitřní šňůru měla přehozené prostěradlo. Možná myslela, že ji není vidět. Možná to věděla a možná to bylo jen vyprané prostěradlo. Leskla se, byla namazaná krémem a brčkem sála šťávu. Lebedil si. Slunce mu svítilo na ramena a za krk. Pomalu nasával dým a vypouštěl ho ještě pomaleji, jen tak do vzduchu. Přivřel oči. Sousedka se rozmazala mezi řasami a splývala s balkónem. V dálce se mu ozývalo drobné šplouchání vody. Cítil i závan mořského větru. Nahá ňadra sousedky se zdvihala jako mořský příliv a  šumění vln bylo čím dál hlasitější. Už to nebyl balkón, to o co se opíral. Bylo to molo. Ne, bylo to zábradlí na palubě jachty. Kouřil dýmku. Slyšel, jak se vlny tříští o příď lodi. Zvonek.

 Vytrhl ho ze snění. Manželka? Podíval se na hodinky. Ne. Je brzo. Típnul cigaretu a odloudal se ke dveřím. Otevřel. Stál tam soused ze shora.

„Dobrej, co se stalo?“

„Dobrý den, já…mám…takovej problém.“

„No a co je?“

„Vytekla mi vana.“

„VANA!? Vám vytekla vana…to jako…!

„Jo.“

„Du se podívat do koupelny.“

Jeho bosé nohy přešli ze suchého a hebkého koberce na mokré linoleum v kuchyni.

„To snad ne!“

Otevřel dveře do koupelny. Zaslechl šumění moře. Příliv už ustával. Vzal kýbl a hadr a dal se do vysušování.