Jiskřivý úsměv kostela

Blýská se světlo pod noční kápí
něžně v úsměvu
tiše v melodii.
S každou strunou
s každým pohledem
záře sílí a mění se
v
rozpálenou a chladnou pochodeň
na zamrzlé pláni.
V
hořící uhlík na dně jezera
tvořící nepravdivý obraz luny.
V
záplavu jasu,
která touží utopit v sobě prosebníka.

Prosím

Na vyhaslé poušti předstírám vodopád,
aby tvé diamanty neztratily svou záři.
Světlonoš tvých očí však nikdy neusíná
nad tvým snem.