Ukrytá v ruinách malého domku
choulí se dívka v klubíčku.
Srdíčko bije na poplach
a ruce svírají mrtvou kočičku.
Po tváři pokryté prachem,
slzy si razí chodníčky
Jít ven, či zůstat tady?
Chudinka nemá botičky!
Ubohé tělíčko utíká ulicí,
do nožek bodají jí kamínky.
Tak moc jsi teď přeje být
v bezpečném náručí maminky.
Kde jsou všechny domy a lidé?
Překvapí hrozná spoušť holčičku.
I kostel zmizel! – zhrozí se.
Kam pochovám teď kočičku?
Prásk! Ozve se výstřel,
kočička spadne do prachu.
Za ní k zemi klesá dívenka,
kroutí se bolestí a ve strachu…
Veliteli! To není nepřítel!
Zděšeně běží zpátky vojín.
Je to jen malá holčička,
co vynořila se náhle z ruin.
Velitel obejme malinké tělíčko,
saze ji s pláčem z tváře utírá.
Jak hrozný je pohled na dítě,
co vinou války v bolesti umírá…
|