PLYNOVÁ KAMNA
Je teplo, ne, je příliš velké horko,
A já se klepu zimou na chladném linu.
Cítím tu žár, topím se ve vlastním potu,
Mám husí kůži, asi už dost bylo plynu…
Musím být klidná, jen žádnou paniku!
Chce se mi brečet, chce se mi smát.
Volám o pomoc všem strážným andílkům,
Teď jen lituji…
Chtěla jsem spolu s propanem sbohem světu dát…
Z hluboka dýchám, tedy – snažím se dýchat,
Zkouším natáhnout ruku, ještě o kousek výš!
Proč jsem se jen do mého osudu začala míchat?
Je pozdě, už nemá cenu řešit,…
…že jsem si ta plynová kamna měla dát blíž…
|