Já jsem oranžový vír a ztrácím se v tobě
nadpozemsky zlatá matka hadího dítěte
spiritualitou ověnčená hadí princezna
spící na poušti v namodralé noci
kdy ze sklepů vylézají zoufale neochvějní démoni
a přinášejí ve svých horkých dlaních
stavební kameny bílé cihly a červené cihly
nesmělá usmívající se noc tě objímá
jako maličká černá hvězda v galaxii
ranních zavřených očí stydící se za svoje opilé nápady
vyvedu tě z tohoto světa zničíme všechno
co stojí za to zničit prorok a poutník
znaven celonoční cestou pod polární hvězdou
utíkáme z domu z vězení zmrzlý srpnový rybník
hadí princezno zahalená v černém sametu spadlého
z nebe a z hvězd z alphy centaury tam kde jsou
všechny jezera zmrzlé načervenalé průhledné a explodující
přelezání zdí protože na druhé straně za zdí je louka
plná barevných zrcadel a čarovně jedovatých rostlin
tobě neublíží hadí princezno ty sama jsi jed a polykáš se
zjevila ses mi ve snu nahá a planoucí s ohněm v očích
a mokrá nepřítomně halucinogenní prosvětlená zmrzlá
a zlatá voda diamanty ve vlasech ve tvých zmrzlých dlaních
kdybys shořela proměníš se ve vzdálenou loď za horizontem
a měsíce schované v mlhách schovaná v pomalých plížících se mlhách
ve své železné ruce ve své měděné dlani svíráš
malého a šťastně narozeného hada hadí princezno
proměníš se v planetu hadí princezno v uran a neptun
hrací skříň se spoustou fléten a paranoidní skřítci
vysoký číšník který nás sleduje a zahalí nás do
stříbrně okouzlujících skafandrů do vesmírných lodí
které s nadějí místo paliva rozechvěle směřují
k dalece blikajícím hvězdám které nás lákají nataženýma rukama
které nám posílají signály už od dětství už když jsme se narodili
s křikem a s radostí u jezera kde jsou slunečnice zaplavené zelenou vodou
a kde slunce svítí v noci a měsíc ve dne tam kde je
o půl druhé v noci silné a široké světlo které se rozpíná po celém městě
zhasíná svíčky a září do všech pokojů spících dětí září jako
smaragd unášený vodou a ledem jako slunce jako ledovec jako
kamenné moře které neodnáší světlo ani tmu ani tvůj hlas upletený
z fialových hroznů hřbitovních květin a hadích jazyků
arabsky bílá střecha na které s neutuchající jistotou sedí přivolávač
deště a africky bubnuje na kolena skrytá v roztrhaných manchestrákách
kolem se slétají draci a bazilišci a počíná se
největší bouřka dosavadního světa která s jistotou pravěkých lidí
a mrtvých dinosaurů rozlévá celý svět na ohnivé fragmenty letící
kousky lávy a utrhané rohy posledních paranoidních jednorožců pouštních štírů
netopýřích křídel hadů a vlaštovek ach hadí princezno
přeměněná slunečnice rostoucí směrem k vesmíru a navždy vysoká
probuď mě z psychedelického spánku navrať mě na modře dýchající planetu
mávni rukou a znič všechny svoje obojživelné sluhy
kteří se ti plazí u nohou a tráví celý svůj astronomický život
v bahenních černočerných tůních jsou smrtelně nemocní neboť
všechno zářící zdraví jsi jim sebrala a vdechla ho do svých
mořsky se lesknoucích tyrkysových plic a vtiskla ho do své bledé
a nesmrtelné kůže která je pokryta nespočtem jizev jenž symbolizují
všechny ty středověké války s mečem vikingské války se sekerou
africké války s oštěpem vrátila ses ze starověkého řecka otřásla ze
svých průhledných ramen sovy nesoucí v temných křídlech zárodky nových světů
ach hadí princezno počkej tam na mě protože já jsem již skoro mrtvý
a skoro spím neprobuzen zahalen v saharské fatamorgány.
|