|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
18.30
Rozhodl jsem se tam jít. Ne protože bych mu něco dlužil, ale ze zvědavosti. Stála tam u barové stoličky jako by se nechumelilo, a možná venku ani ne. Nebudu ji popisovat, protože to není příliš důležité a možná vlastně ani nechci. Je jen moje a dělit se o ni budu jen ve vyjímečných situacích. Poznal jsem ji hned co jsem ji uviděl, ale ona si mě ani nevšimla. Stála tam, usrkávala drink a flirtovala s barmanem. Asi jsem tehdy musel vypadat jako pitomec. Přesto mě okouzlila. Opravdu… Měl jsem strach přijít a představit se jí, přeze fakt že jsme si vyměnili několik emailů a nebrala mi telefon. Nedostižná za každých okolností. „Ahoj, zavolej mi později … Ema …“ Nechal jsem ji vzkaz a ona přišla.
23.48
Při večerní procházce jsem se ji opatrně zeptal: „Emo, jak jsi mě vlastně v tom baru poznala?“ Bylo to opatrné, místy až lacině prokouknutelné, protože ve mně stále byla obava z odpovědi, že jsem byl jediný kdo tam vypadal jako ňouma. Asi začínám mít sebepodceňovaní sklony. Došli jsme domů. Posadili jsme se na zem a skrz okno balkónu se dívali na hvězdy. Hladila mě po zádech a pak se svlékla. Nechtěl jsem se s ní milovat na prvním rande. Že by záchvěv levných a laciných gest?! „Pojď…“ Tehdy jsem byl slaboch. Vím to. Později mi to vyčetla. Ráno jsem se probral a byt byl prázdný. Ležel jsem nahý a chtěl jsem kafe. Nebyl to sen?! V kuchyni jsem našel lístek a vychladlou kávu. Odešla brzo a ta samota se mi už začínala zajídat. Nechtěl jsem být sám, ale byl…
|
|
|