Podlaha se mění během sekund v oblast
prorůstající lavinou a mnou letí usmrkané
myšlenky druhou kosmickou rychlostí pro
nové zprávy ze stanice „Výstupní kontrola“.
K čemu je znát milióny světů, když pořád trvá
má nechuť vybírat ze žhavé hmoty maliny –
byly by samý červ! Ty jejich ukousané pohledy
těšící se do šťávy – hlavně nic neředit! To znám!
Zbytečně dlouho jsem cítila horkou tvář. Otevíráním
v zahradě vidím zase pavouky na povrchu stromů.
Čmárám po okrajích škrabkou na brambory, aby se
jim přetrhaly alespoň padáky. Tak odporně zajištění...
|