|
Lehké poryvy větru
vržou dřevěnými vrátky
barva bývala hnědá, teď už oprýskaná dobou
Když je otevřou a vejdou do nich,
musí překročit lišejník a mechy časů
a projít zahrádkou před hřbitovem,
nechat si opláchnout obličej jemnými proudy vzduchu
Vkročí dál a dívají se na ošoupané schody,
rozrostlé hortenzie a baladické ibišky,
kamením vysypaný chodníček či mořem provoněné zdi
Doprovodem jsou jim malí vrabci
a zvuky lehkých vln valících se k pobřeží
poslouchají věrné ticho
a přemýšlejí, jestli bude pršet nebo zda se kaboní jen tak
Závan vstupuje lehkými kroky do opatství
zborceného věky a přitažlivého minulostí
stejně krásného, jako jindy
Bez zbytečných osob a vět s otazníky
prochází se temnými chodbami středověku
a vzpomíná,
jaké to bylo před pěti sty lety
Moře i kámen
racek, mušle i vítr
písek – byly stejné
Mýtus přírody
s levandulí okolo ruky,
ponořit se do tajuplného času
a zklidnit vítr slatinišť.. | 
