|
|
|
kosmické vědomí Autor: romann (Občasný) - publikováno 23.10.2000 (12:15:32), v časopise 23.10.2000
|
| |
Nemůžete v noci spát?
Obracejí se na mne duchovně založení lidé s problémem nespavosti. Stěžují si i na hukot v uších, bolesti v zádech a bušení srdce. Někteří se obávají útoku zlých sil, ačkoliv většinou mají tak vysoký podíl dobra, že je tato možnost vyloučena. Princip podobnosti má absolutní platnost.
Pomocí channelingu se zeptám jejich Nadjá na důvod. Bývá překvapivě stejný, božským silám se nelíbí kvantita a kvalita jejich duchovní práce. Není totiž jen na naší dobré vůli jak se vyvíjíme. Hlavním úkolem karmy není trestání zla, ale duchovní vývoj osobnosti. Před narozením jsme si v božském světě Nadjá připravovali plán příštího života aby zapadal do celku úkolu naší individuality. Obsahoval co vše a jak máme zlepšit. Nemusí to být přímo osvícení, stačí alespoň trochu zjemnit vnímání a jednání. Doporučím jim tedy, aby si místo prášku na spaní pustili do sluchátek dobrou meditační hudbu. Když ji posloucháme, jakoby zpíváme či tančíme až je jen božské. To je již velmi dobrá meditace, která překonává čtení jakékoliv duchovní literatury či návštěvu přednášky. Doporučit mohu zpěvačku Enyu, Lisu Gerrard a skupinu Dead Can Dance, ovšem některé jejich skladby se musí vypustit, protože obsahují náboj magie. Od Petra Piňose doporučuji Hloubky duše a Poselství harmonie. Osvědčily se i gregoriánské chorály s doprovodem.
Odmítnutí naplánovaného duchovního vývoje by bylo závažným porušením karmického úkolu s nepříjemnými následky. Duchovnost totiž není druhem zábavy ani útěkem od všednosti, ale Životem samým. Není to žádná selanka, ale psychoterapie a náročné sebepoznávání obdobné studiu kvantové mechaniky či teorie chaosu.
ing.Roman Palka
r.palka@stk.cz
Setkání M.K. s božskou láskou
Seděli jsme s R. v čajovne, najednou vše ztratilo gravitaci, vše bylo lehké, ostré, průzračné. Byla to ohromná radost ztratit omezující pocit těla. Čistota a krása průhledně klidného vědomí se rozlévala do vnímání světa kolem. Zavřel jsem oči a podíval se do duchovního srdce, hledal jsem nějake emoce, ale žádné tam nebyly, nebyl tu nikdo, kdo by je cítil a chtěl prožívat. Náhle se mi objevila před očima postava modré bohyně s vytřestěnýma očima a vyplázla na mě jazyk, byla to čistá energie kundalini. Užasle jsem ji objal a děkoval za to, že mi otevřela srdce, cítil jsem jemné bzučení energie života, byla tak živá a naplňující.
Pak jsem otevřel oči a rozhlédl se po čajovně. Tolik různých energií, myšlenek a emocí jsem vnímal kdykoliv jsem tu seděl, ale nyní tu z toho nebylo vůbec nic. Všechno bylo jako krásná ostrá pohlednice, jenom obrazy, ale něco tu přece musi být. Náhle přišla ...Láska ..., všeobjímající, jediná a jedinečná, naplňující a rozdávající. Hudba jemně vlnila průzračné vědomí.
Přišla žena s objednaným čajem, užasle se jí dívám do očí, když mi ho podává. Znám ji, je to čarodějka, ale teď vypadá jinak, tak krásně ač krásná není, v mých očích září světlem a z celého srdce ji říkám "děkuji". Nebyl to ani můj hlas, srdce to za mě řeklo samo. Chci vstát a obejmout ji a říci, že právě miluji celý svět a ji miluji také, ale nemůžu. Nechápavě se na mě dívá a já to tak moc chci říci, ale to omezení je nepříjemné.
Dívám se na dívky kolem, jsou tělem krásné, ale v mých očích ne víc, než ta stará žena, zato vidím jejich omezenost myšlení. Stále cítím obrovskou lásku, je to Jednota, Dokonalost a Čistota. Nevím o sobě, je tu jen ta Láska, jediná a jedinečná, kdykoliv se v ni ztrácím vím, že konečně opravdu žiji a má to smysl samo o sobě.
Dívám se na knihy a obrazy kolem sebe, hromadu myšlenek a obrazů, názorů o smyslu života, cest k dosažení boha, ó jak je to omezené, suché a mrtvé. Poznat, že opravdu všechno je Jednota Lásky, nezažít to jen v meditaci se zavřenýma očima, ale mezi lidmi, kteří nevědí co cítíte. Vidět tak i sebe sama, svůj marný život, pachtění se po mrtvých snech. Všechny činy a názory jsou proti prožitku Lásky jen utrpením. Každá myšlenka je jako balvan, který vás zavalí a když se necháte, stanete se také balvanem.
Cítil jsem, jak mě přemýšlení o Lásce pomalu, ale jistě okrádá o krásu zážitku, tak tohle ne! Sklonil jsem hlavu, zavřel oči a oddal se srdci, a zase tu byla, stejně Silná a Dokonalá. Přísahal jsem, že na tuhle lekci nezapomenu a stále jsem žasl nad tím, že je to opravdu možné, taková krása a hloubka naplnění. Dívám se na své tělo, je až neuvěřitelné jak já ho miluji, dotýkám se ho, je to nádhera, extáze. Dotýkám se i R., o i on je extáze, stejná láska jako já, dívám se na něho a vím, že to cítí také. Něco řeknu, ale je to hloupost, zlobím se na sebe, že jsem promluvil. To co bych chtěl se stejně vyslovit nedá, radši mlčím a poslouchám Lásku, která mě objímá, dívám se z okna na stromy, na modrou oblohu. Co když jsem sám, který to cítí? Ale to nevadi, s Láskou vlastně nikdy sám být nemohu.
Náhle hlučně vstoupil do čajovny nějaký pán, uvědomuji si, že je starý, nedbale a špinavě oblečen, rozcuchaný a tvářil se prázdně a tupě, co tady vůbec dělá? To jsem viděl na milióntinu vteřiny, pak se stalo co jsem nečekal, ta Láska ve mě a všude kolem mne ho milovala ze všech nejvíc. Ani ho nelitovala, asi nemrhal dary, on vůbec žádné neměl, bezvýhradně ho přijala a objala jako matka ztraceného syna. Něco z toho člověka přímo křičelo - "já potřebuji lásku, nemám žádnou" a ta Láska ve mě to slyšela a přímo pádila k němu a já měl ohromnou radost, že se to děje skrze mě. Ten člověk totiž s ničím nepřišel, byl to chudák, ale chtěl být obdarován.
Pomalu jsme odcházeli ven, při placení jsem znovu mohl slyšet, jak něco ze mě řeklo "děkuji" a těšil jsem se, až to řeknu.
Venku byla hodně zima. Božská energie pomalu opadla a zmizela i Láska. Ten skok byl tak rychlý, že jsem nemohl ani začít přemýšlet jak je možné se podívat na svět a nevidět Lásku, uvědomit si sebe a necítit Lásku v tak nesmírné intenzitě jako před chvílí. To bylo tak strašné, že to volalo po smrti.
Vzpomínka bolela, protože nebylo možné si na Ni vzpomenout, ta Láska se nedala vrátit. Zbyla jen soucitná zahledněnost do sebe. Nedalo by se snad ani žít s tak živou vzpomínkou, ale nelze než být vděčný za to, mít možnost alespoň jednou prožít opravdovou dokonalou Krásu jako střed vlastního světa.
O Lásce od Panny Marie
Panna Marie je název božského Zdroje zaměřeného na Lásku. Řekla o Ní: „Láska nechce nikoho předělávat a nic špatného někomu dělat, jen milovat. Milovat tak, že by se vydala za něj. Prolít za něj krev, když je potřeba. Neurazí se, jen Ji bolí hrubost. Možná, že v koutku pláče, ale zlomit se nedá, stále trvá. Nezná já a ty, je jen jedno. Vidí v každém sebe, sebe jediného a rozdala by co má jen aby udělala druhému radost. Je něžná a radostná i když se setkává s nepochopením a odporem. Chce jen dávat, nic si brát. Nic zvláštního si nemyslí. Nepřemýšlí, nezkoumá, jen miluje a dává sebe.“ „A co když je zneužívána," zeptalo se nadvědomí. „I když je zneužívaná, stále dává a láskou vše přetváří.“ „Zlí lidé se k ní tolik nedostanou," dodalo nadvědomí.
„Láska by neřekla slovo zlí. Zlí lidé nejsou zlí, mají jen málo lásky a Já jim ji dávám. Na další myšlenku nadvědomí reagovala: Láska nepoučuje, radí jen když byla vyzvána. Prvním zákonem je nedotknout se nikoho ani slovem.“
Rozhovor s božskou láskou
Božská láska je část našeho nadvědomí. Vnějším ekvivalentem je Zdroj Panna Marie. Pomocí channelingu s Ní můžeme hovořit:
Je reálné žít čistou božskou lásku? Ano, je to možné. I v zlém prostředí? Ano, i v tom. A nevede to k utrpení? Vede, ale nedá se nic dělat. Nepoškodí se tím osobnost? Poškodí, pokud není láska dostatečně pevná. Ta pravá přežije vše a vejde do vykoupení. To znamená z hříchů? Ano, z nich. Láska je nejlepší prostředek u Boha nejvýše zapsaný, ještě více než harmonie. Jsou světy, kde je jen láska, podobně jako víly žijí v harmonii? Jsou takové, je tam nádherně, ale lidem nejsou přístupné. Jak se jmenují ty bytosti? Můžeš je nazývat jakkoliv. Mají fyzické tělo? Mají, proč by neměly? Jsou ty světy uspořádány hierarchicky? Ano, tak jako vše. Jaký je pak rozdíl mezi nimi a světy víl? Nám jde o druhé, ne o sebe. Cítíme to jinak, než harmonie za každou cenu. To znamená, že tam vždy není? Ne vždy, láska je na prvním místě.
Cítím, jako bys mi v poslední době radila současně s intuicí, ale Vaše rozdíly jsou značné? Ano, je to tak, jsem nejvíce vzdálena od tvého středu či průměru osobnosti. Kdo z mé hierarchie by měl nejlépe rozhodnout, jaké ti dát místo? Jsi to ty. Co ze mne? Ty, sám jediný. Já jsem ale hierarchie? Každý stupeň hierarchie by se měl rozhodnout co potřebuje. S kterou dimenzí Lásky jsem nejvíce komunikoval? S pátou až šestou.
Jaký máš názor na zážitek MK? Snaží se, ale moc mu to nejde. Miluji ho. Má v sobě boj, ale vyhraje, když se bude snažit o Lásku. Opravdu Ji prožil? To byla opravdu jeho Láska, sklonila se k němu i když na Ní ještě není příliš připraven.
|
|
|