|
|
|
Lidé Autor: Rimbi (Občasný) - publikováno 18.10.2000 (12:07:39), v časopise 19.10.2000
|
| |
Lidé jdou. Chodí tam, nebo zpátky. Jako-by je ovládal někdo zhora neviditelnými provázky, které si nikdo neuvědomuje. Ale já je zřetelně vidím. Otáčejí hlavou a dokonce umožňují i mluvit. Provázky se potrhaly. Lidé se zastavili neschopni ničeho. Když to trvalo už příliš dlouho, tak si sedli, protože je začaly bolet nohy. Nepochopili, že by snad mohli žít bez nezbytného ovládání někým nebo něčím jiným. Sedděli a čekali a všechno se zastavilo. Pak pomalu umírali. Snad žízní, hladem, zimou, žalem, steskem, nicotností, nerozhodností ... A nahoře se někdo smál, ale jen chvilku, protože pak si uvědomil, že jeho práce byla tak zbytečná! Začal plakat a provázky opravil. Lidé začali chodit, mluvit a milovat se. Vedl jejich kroky dál, ale bylo mu z toho špatně a tak chvílemi přestal a šel se vyzvracet.
|
|
|