|
Mlčenlivý asfalt neodráží kroky
a vlastně vůbec nikam nejdeš
jen kancelářské zvuky, stroje vrnění
Ti formátují mysl
a cítění? Se nedej vysmát
Ťuk, ťuk, ťuky, ťuk
a teď enter stiskni
stroje zvuk
s úsměvem nehraným
studený do hlavy suk.
Nepospícháš pryč
jen v očích občas zablýskne se
vzpomínka.
Ach, kde jen jste vy zatracené cesty zaprášené
kde ukrývá se tajemství
tajemné proplétání lidských těl
a na mořích bouře s blesky bez ustání
a dívka, co s každým vzdechem šla té bouři vstříc?!
Ty, jak vidno, nepospícháš pryč
oči vypálené
a zatím jméno má i to hloupé Nic.
Ťuk, ťuk, ťuky, ťuk.
| 
