Je noc a v měsíčním světle září slunce!

Ale ne! To moje zlatovláska vedle mě leží.

Já koukám jak na její víčka stříbro sněží

a přítomnost sebe chápu tu jen s těží!

Mé oči putují po jejích tvářích a rtech

-rudých a sladkých-

které pře chvílí líbaly ty mé a vnímaly můj dech...

Teď zaslechl jsem její vzdech...

Ten připoměl mi, že já ještě před chvílí myslel na slovo leť!

V těch chvílích tavila by se i měď

a důležité je vždy jen teď!

Její azurové panenky tančily v těch mých

-modro zelených-

V těch jejích studánkách mě vidí krásně.

V nich já umím psát nádherné básně.

Já se štěstím se do nich vždycky směju.

Já když je vidím-pookřeju...

Teď jsou však pod víčky a povučinou z vlásů.

Z vlásů ze slunečního jasu...

Neodolám a pohladím to zlato.

Hlesnu...

Cítím se totiž jako ve snu!

Když ona spící a krásná

s krídly jaká mají jen andělé se ke mě tulí.

Záchrana spásná

je snad jen ta, že touha má se ovládat umí.

Vůně vanilky a mlčky chutnají jahody,

když jazykem chutnám rudý ret!

Neexistují náhody!

A já věrím, že tahle chvíle je pro mě jako pro feťáka fet,

nebo pro labužníka sladkej med!

Pod prsty a dlaněmi prochází mráz,

jak tečou snáz

hebkou pleti

přesto tu není strmí sráz

křivkami a ňadra jsou Skodské kopce

a pro plující prsty hráz!

Přesto tečou dál...

Louka a pod loukou se stahujou vášně!

Na bříšku dva flíčky.

Roztouženého ve světle luny máš mě!

Rosa na dně pupíku a já jsem žíznivej brouček!

Uvízl jsem-cvrčím o pomoc-jsem asi cvrček...

Ukaž mi severko správnou cestu-TUDY!

Tak teda pluji...

Strmí sráz dolů.

Mezi stehny az do lůna plodů.

Ha!

Dlaň mi tiskne paži

a o něco se snaží...

Pod peřinkou z peří.

V tom domečku bez oken a dveří.

Kde svit luny není

začíná i končí

to mé noční snění...