Jednou to stejně přijde

....čupím, sama, klinbám, za lytery, před obrazy,

   houpy sem a hou...

v posedě si broukám melodii

     znám ji znám

     vím já vím

nenechám se, neztratím

Srdce uzavřený v oceli >umělý

nitro nezranitelný

  je mi do tralalá,

  rozkoš ve vaně voňavých lístků ze štěsí

neublíží, nezhnusí...

Přišla síla, strhla krunýř

Moc, jež moc nevybírá si

ublížils, ale jemněs hrál

miloušinkatě chutnals

po jahodovým sirupu

ty noty, stejný, kdoví odkud si je znal

snad účel, snad neuchvatitelnouchvátající řád

prskala sem a hryžu, pořád

Srdce odkrylo se Ti, živé, tlukoucí....víš?

...a já se bránila