rodokmeny snů

 

pod prahem vědění

nevědomí genů řídí naše kroky

jako by prapůvod země

stromem prorůstal

do našich těl

ovoce plodů svých jíme nevědomky

a hloupě si namlouváme

že my jsme ti

kdo pragmaticky otáčejí vesmírem

a zatím někde

v magmových jádrech našich útrob

ze zvolna chladnoucích moří

se zdvihají prudce ramena hor

aby pamětí nesla

stopy prvních fosilií

a naše třmínky a kovadlinky

se pomalu učí hluchotě

 

vědmy, které ještě stále slyší

tlukot srdce velkého třesku

pro jistotu stravujeme ohněm

jako bychom se báli vlastních pamětí

a klokotající kotlíky věčných alchymistů

(kteří jediní trpělivě zkoušejí

nekonečné možnosti stavebnicových kostek

protonů a neutronů)

do svých kmitavých par

vtahují jejich duše

aby pak navěky bloudily mezi námi

a doteky tušení napovídaly nevěřícím:

můžete

vy jste ti bohové

 

sedmi otvory proudí skrze vás

řeka vnímání

 

my zatím pečlivě svádíme její proud

do koryt filosofií a přehrad zákonů

a pramínky myšlenek

pečlivě odchytáváme do komůrek jistot

 

jen chodidla básníků a bláznů

občas zatuší pod betonem a hlínou

tenounké předivo prvotních pravd

abychom mohli znovu

uvěřit snům