Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 11.11.
Martin
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Z Prahy do Prčic pohledem uanveného lempla aneb den poté
Autor: barlach (Občasný) - publikováno 18.5.2003 (14:53:22)
 

Michal Bärlach

 

 

Praha-Prčice pohledem unaveného lempla

aneb

Den poté

 

 

            Základní chybou bylo dívat se páteční ráno v televizi na nabídku víkendových akcí. Hlas moderátorky zněl tak mile a lákavě, když mluvila o dalším ročníku slavného pochodu z Prahy do Prčic. Shledal jsem, že je mi už dvacet let a nikdy jsem se akce nezúčastnil. Co na tom může být? Prostě vezmete lehké oblečení, příhodné boty a jdete se projít… Skočil jsem na internet a našel si dráhu, která by mi mohla vyhovovat. Naštěstí jsem byl ještě dost realista a uvědomil si, že celou trasu 70 kilometrů bych asi napoprvé nezvládl. Postupně jsem snižoval své nároky, až jsem rozhodl pro trasu z Votic náměstí do Prčic. Celkem 25 kilometrů příjemné procházky lesem, poli, kolem rybníků, luk a jarem provoněných strání. Napsal jsem tedy pár textových zpráv kamarádům. V pozdním odpoledni jsem dočkal jediné odpovědi. Jakub byl pro. Ačkoli nepatří (stejně jako já) mezi náruživé turisty, předpokládal zřejmě dobrou zábavu. Nadešel večer. Otec se jen usmíval, když pozoroval, jak si důkladně připravuji svačinu a snažím si vrýt do paměti přesnou trasu pochodu…

 

S sebou jsem si do batohu (šlo spíš o batůžek) sbalil :

 

3 chleby (vlastně 6, protože mezi každé dva krajíce jsem mazal máslo a nakládal salám)

1 okurka salátová (balená dle nových předpisů do celofánu)

1 pomeranč (nebalený)

2x energie sbalená na cesty (čoko)

1 nůž rozvírací

3 balení papírových kapesníčků

2x náhradní ponožky

1 náhradní tričko

1x pláštěnka

boty na přezutí (nazývané „-Kristusky“)

 

S sebou jsem si do batohu (šlo spíš o batůžek) zapomněl vzít :

 

100x náplast na oděrky

2 láhve francovky

1 pokrývka hlavy

1 plato prášku Valetol

pití

 

Reportáž psaná na postýlce :

 

            Budík zazvonil přesně v 5:00. Vystřelil jsem z postele, provedl nutnou ranní hygienu, oblékl si krátké kalhoty, tričko a ponožky a spěchal se nasnídat. Jídlo jsem prozřetelně připravil už večer, takže jsem ohřál jen vodu na kávu a lehce (sportovně) posnídal. Co tělo před namáhavým fyzickým výkonem potřebuje jsem si pamatoval ještě z bohaté fotbalové minulosti. Nutno se ovšem přiznat, že mě paměť asi občas klame… Po vydatném jídle jsem naposledy zkontroloval obsah batohu, do kapes vložil telefon a peněženku, zamkl dům a vystřelil na autobusovou zástavku. Jakubovi rodiče měli náhodou cestu do Prahy a tak nás odvezli až k hlavnímu vlakovému nádraží. Vlak do Votic měl – jak Jakub zjistil – odjíždět v 7:17. Těšili jsme se, jak se pohodlně usadíme, vyplníme přihlášky a lidově řečeno pokecáme. Nestalo se ani jedno. Nádraží praskalo ve švech. Vlak ještě víc. Usídlili jsme se na chodbičce opřeni o stále se otevírající dveře na WC. Hned vedle nás postávala velmi zábavná skupina čtyř mladíků, kteří pochodovali do Prčic naší trasou velmi pravidelně. Iluze o turistické sportovní akci nám vzali, jakmile vlak poprvé cuknul a vyrazil z nádraží. V tu chvíli totiž Michal (jeden z mladíků) odšpuntoval první láhev čehosi domácího. Chutnalo to zpočátku zvláštně až odporně, ale ve Voticích, kam jsme po hodině bezproblémové jízdy dorazili, jsem byl přesvědčen, že lepší slivovici – ač se považuji za znalce a milovníka tohoto nápoje - jsem nikdy v životě nepil. Na Votické náměstí to bylo zhruba 2 kilometry. Slunce udělalo své. Formulář se vyplňoval opravdu těžce, ale nakonec jsem to oba zvládli. Zápisné činilo 20 korun. Dostali jsme plán cesty (obrazový i textový) s místy na razítka jednotlivých kontrolních stanovišť a pomalu se odhodlávali k začátku cesty. Obul jsem si Kristusky a vyrazil koupit něco na posilněnou. Bohužel jsem v obchodním domě MÍR minul regály s dobrou vodou a koupil si 6 piv nejmenované značky (Jakub taktéž). Start. Ušli jsme rovných třicet metrů, než jsme u nejbližší hospůdky potkali opět naše přátele z vlaku. Ujistili nás, že poslední dobré studené pivo na dalších 25 kilometrů je jedině zde. Objednali jsme si tedy a poseděli chvíli v hospůdce. Ještě jsme nevyšli z Votic, když jsme míjeli malou příjemnou pizzerii. A v ní neseděl nikdo jiný než oni čtyři mladíci. „Tak tady je to poslední dobré pivo, kluci!“ Objednali jsme si. Hlava se nám příjemně točila, když jsme pizzerii opouštěli. Čekal nás výstup na první punkt (kontrolu) – Lysá. Převýšení to bylo neuvěřitelné, ale sil bylo ještě dost. Dostali jsme razítka a pokračovali v cestě. Pochopil jsem, že trasu jsem si zapamatovával zbytečně, neboť mezi tisíci lidmi se člověk opravdu jen těžko ztratí. Sešli jsme do údolí k farmě. Byl tu stánek s občerstvením a naši noví kamarádi… Na nejvyšší bod České Sibiře zvaný Mezivrata (714 m n. m.) to byl opravdu nadlidský výkon. Nohy pomalu těžkly přímou úměrou s ubýváním alkoholu v krvi. Piva, která jsme si nesli v batozích, se kaloricky spalovala rychleji, než nám dovolila užít si chvíli bezbolestnosti. V osadě Třetužel za polovinou cesty přišla první velká krize. Snědli jsme všechny chleby, vyhodili plesnivý pomeranč a načali okurku. Pomalu jsme se opět rozpohybovali. Naprostá střízlivost a velké horko způsobily, že už nebyla chuť ani zastavovat, ani jít dál. Situace byla zažehnána v druhém kontrolním bodě u železní stanice Ješetice. Do cíle zbývalo 7 km. Dojedli jsme oplatky i okurku. Bolest hlavy způsobená kocovinou a dehydratací mi nedala pokoje. Na každém menším stanovišti jsem zakupoval malé lahvičky vody a džusu – marně. Rozcestí, 3. punkt, do cíle zbývalo 5 km. Cesta se stávala snesitelnou. Bolest hlavy trochu ustoupila a mně se šlo lehčeji. Jakub prožíval svou první krizi, ale držel se. Závěrečná nekonečná rovinka do Prčic ubrala veškerý zbytek sil. Mozek byl vypnutý a nohy se míjely už jen ze setrvačnosti. Cíl. Za splnění podmínek jsme dostali památeční botičku a na doplnění energie horalku.

Nebyla chuť ani se radovat. V Kubovi i ve mně převládala jediná touha, být doma. Ale čekal nás ještě přesun do Heřmaniček k vlaku, pak do Prahy a teprve potom k nám, do našeho malého poklidného městečka. K vlaku nás odvezl autobus kyvadlové dopravy. Probít se do něho mezi stovkami a stovkami lidí toužících taktéž po cestě domů byl úkol těžký. Ale dva hoši hnáni touhou a zdravou nenávistí ke všemu a ke všem to dokázali snadněji, než by se dalo čekat. Začalo pršet, ale nám to nevadilo. Vlak do Prahy byl kupodivu dost prázdný na to, abychom se posadili na sedačku. Jaký luxus. Mám rád děti, opravdu. Ale když jste unavený a vedle vás si sedne ječící sourozenecká dvojice, poznáte, že každý v sobě nosí trochu Heroda. Dorazili jsme do Prahy, přesedli na vlak domů a usnuli. Bylo 20:43, když jsem otevíral dveře od domu. Nikdo nikde.

 Naložil jsem se do vany, polkl konečně dva Valetoly a oddal se pohodě v horké vodě. Krátkou smskou mě Jakub žádal, abych zahodil jeho číslo a už nikdy mu nevolal ani nepsal. Znáte ten pocit únavy. Bolí Vás všechno tak strašně, že nemůžete ani usnout. Pomohly mi homeopatické léky na stres, které krásně uspávají…

Je 12:45 minut. Slunko jemně svítí a já ležím v posteli s papírem a tužkou, abych se s Vámi podělil o svou náladu i příjemnou tělesnou bolest a únavu. Nutno na závěr toho všeho říct, že jsem se dlouho necítil tak příjemně jako dnes ráno. Ovšem pochod Praha-Prčice už nehodlám absolvovat. Nejdříve za rok…

 

 

 

 

 

 

 

 

 



Poznámky k tomuto příspěvku
afro (Občasný) - 18.5.2003 > Při takové kumulaci lidí (jde z toho hrůza) mohu ten alkohol jedině požehnat...pobavilo. :-)
<reagovat 
 barlach (Občasný) - 18.5.2003 > a-front> Jiné ambice to nemělo, tak jsem rád, že se podařilo.Díky.
<reagovat 
rabako (Občasný) - 18.5.2003 > nedivím se, že se teď léčíš... :o) Téda jó! To byla akce! :o)
<reagovat 
 barlach (Občasný) - 18.5.2003 > rabako> Jo,byla:-)
<reagovat 
Pavel Šavel (Občasný) - 18.5.2003 > joóóóóóóóóóóóóóooooo.....
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 barlach (Občasný) - 18.5.2003 > Pavel Šavel> joóóóóóóóójooooo??? :-)
<reagovat 
Adrian Vlkovský (Občasný) - 18.5.2003 > Ahoj michale. To Ti taky mohlo dojít, jak to dopadne. Místy to bylo klopotné (asi jako ten pochod) ale jinak se mi to moc líbilo. A pro příště Ti doporučuji podnikat výpravy sám...
Body: 5
<reagovat 
 barlach (Občasný) - 18.5.2003 > Adrian Vlkovský> Cokoli jen ne repete:-)
<reagovat 
probably (Občasný) - 18.5.2003 > POčetla jsem si a jsem ráda, že ač mi bylo 20, nikam jsem nešla. Moc pěkné. Dík
Body: 5
<reagovat 
 barlach (Občasný) - 18.5.2003 > probably> No, byla to sice síla, ale nedovedeš si představit, jak krásně mi je dneska... Díky za přečtení:-)
<reagovat 
Selma (Občasný) - 18.5.2003 > Mám pocit, že nejsi jediný totemák, co tenhle pochod uskutečnil...(možná to není jediný kus na tohle téma)...ale každopádně zdařilý
Body: 5
<reagovat 
 barlach (Občasný) - 18.5.2003 > Selma> Děkuji za přečtení i za poznámku. Jsem si vědom, že ten pochod jsem odsud nešel sám, ale říkal jsem si, že je škoda takový námět nevyužít.Však mě chápeš.Ještě jednou díky.
<reagovat 
fungus2 (Občasný) - 18.5.2003 > Dobré. Šel jsem ho tenhle rok po čtvrté. Z Votic jsem šel také jednou a byl jsem nemile překvapen kopcema a na České Sibiři deštěm a ochlazením.
Body: 5
<reagovat 
 barlach (Občasný) - 18.5.2003 > fungus2> Ano, ty kopce byly mrchy :-) Odkud jsi šel?
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 20.5.2003 >

pěkný pěkný....

.. taky to znám, sice z Přechodu Brd... ale tam je první a poslední hospoda až v cíli cesty... skvělá motivace


Body: 5
<reagovat 
Kelly (Občasný) - 22.5.2003 > :-)))) mi to připomnělo mou legendární Švejkovu petadvacítku - ta se sice motá okolo Písku, ale jinak to samé ;-))))
<reagovat 
P.i.k.o (Občasný) - 22.5.2003 > Si cvok...25 km?.oD Peknou prochazku si dokazu predstavit do 6 km. Dobre Ti tak.:o)))) To jsou ty prazaci. Nic nevydrzi. Pekne...
Body: 5
<reagovat 
Igracek (Občasný) - 22.5.2003 > kdyz to teda nemelo ambice na zasadni dilo moderniho vesmiru, tak to si necham zdrcujici kritiku pro sebe :).  (mmchdm:Stochov je pekna dira :))
<reagovat 
 barlach (Občasný) - 22.5.2003 > Igracek> Odkud znáš Stochov.A vůbec,jak víš, že k němu náležím. To by mě zajímalo:-) Ale nejsem Stochovák, jen tam občas pobudu. :-)
<reagovat 
Pavel Šavel (Občasný) - 7.7.2003 >
<reagovat 
čtenář mirka - 30.3.2006 > ahoj borec!ja si uvedomujem,ze tot je uz velmi stra tema,ale nahodou som na nu natrafila a dost ma zaujala jedna vec a preto musim musim reagovat.Dooost Ta obdivujem za to,ze si zvladol cely ten pochod v kristuskach!Ako sa Ti to podarilo?Ja ich sice mam,ale vobec ich nemozem nosit na nahu kozu,lebo to strasne odiera a boli.Tak si aspon po dome bezkam s ech-super-extra-hrubymi ponozkami a az tak si dam kristusky.Ty si si ich nejak naolejoval aby boli maksie alebo si masochista:) ?
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + deset ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter