Nezkoušej to blázne

Proč pocit mám,

že sama jsem,

když kolem je spousta lidí?

Proč Tě hledám,

jdu za nosem,

když se mnou Tě všichni vidí?

Volám Tě,

tak odpověz,

neodvracej svou tvář.

Učím Tě,

tak mi to věř,

samotným žije se snáz.

Co hledáš?

Mě ptají se,

nechápou co cítím.

Štěstí nemám.

Já bráním se,

nevědí,jak mě to ničí.

Jsi blázen jen.

Mi říkají,

vždyť stále štěstím záříš.

Já tvrdím všem,

že mě neznají,

tak o co se blázne snažíš?

Mě rozumět?

Mě pochopit?

Marná je tvá snaha.

Že rád máš mě,

tomu nevěřím!

Malá Tvých slov je váha.

Netvrď mi,

že nechceš jít,

to chvilková je pravda.

Věř mi už,

že mě opustíš,

tak radši dřív je má snaha.

Jen sama,smutná jdu životem.

Temná postava v chladné stínu.

Nespasíš mě,jdu s tím pocitem,

už necítím za to vinu.

Sama,opuštěná a uzavřená

složitá osoba mnoha tváří,

nesnaž se,to cenu nemá,

Rozumět mi?Jen svůj čas maříš.