|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Tak to jsou ta zvrásněná čísla v pomačkaném papíře!
Nutíš mě otevřít dechem poraněné oči.
Jako na pochodu zdá se mi stojatý vzduch
a plytké minuty se v jeho ústech noří.
Zvedám hlavu a do dálky proplétám ruce. Snad své.
Oni myslí na dny minulé, snad plnící se pokojem.
Má kůže těžce drhne zem a nezná čistou vodu.
Když nabízíš jí, co chceš ty, odtáhne se. Poprvé.
Směs nepopsaného se pění, vzdávám se.
Jak hodiny mnou proplouvá nenaplnění.
|
|
|