getup (Občasný) - 12.5.2003 > Děkuji Ti, Stíne, za Tvé žádky.Nepiš jen básně, piš i pohádky.Možná stačí 10-20 řádků, ani pidi, ani maxi.Jsi hotový symbolista. Mluvíš symbolicky a přitom nezastřeně nebo příliš abstraktně.I ta Tvoje reakce na kritiku či hodnocení Tvých veršů má v sobě, jak jen to vystihnout? Jo, už to mám. Ponor...
Pokud jde o Atlantidu, lidé se stále dohadují a dohadují.Možná také, že Atlantida neležela jako ostrov v oceánu, i když takových pevnin potopených v historii můžeme najít víc.Možná, že jste se dotkl Atlantidy opravdu v nás samých.Na něco v nás, co bylo ponořeno tak hluboko v naší mysli, že to nejde snadno vylovit, jen to nechalo nějakou stopu, podle které si jen matně a bez určitějších kontur rozpomínáme.Já nevím, ale něco mi říká, že symbolicky atlantida je ztracený ráj, v nás samých. Jakýsi dětský klid, ne vakuum bezobsažné, nebo lhostejnost k okolí, ale nějaká důvěra a dětská hravost. Vždyť podívejte, také jsme byli dětmi, plnými bezstarostnosti.Než jsme se nadáli, přišla puberta, kdy nám dospělí přestali rozumět, začali jsme se cítit sami, nepochopení, něco se začalo propadat pod všeobecnou hladinu tendenčního veřejného mínění kolem nás. Abychom neztratili popularitu mezi jinými, museli jsme zastřít svoji pravou tvář.Vždyť bychom si ublížili, šikanovali by nás, protože jsme jiní. Nemůžeme být už hraví - ale draví.Být bezohlední, lhostejní, nebo si aspoň nasadit tuto škrabošku, aby naši snivost, hravost, neodhalili. Byli bychom napospas. A tak se to, co tvoří nás samé, čím jsme se odlišovali, propadá do našich hlubin jako ta Atlantida a my ji poznáváme v nočních snech, kdy létáme a vidíme zajímavé krajiny.A tak to jde pořád dokola. A básnění, to je také bájná Atlantida. byly dny, kdy knihkupci krčili rameny, že už žádnou poezii asi neprodají,a přece je stále v nás tohle snažení, proč?
Můžete mi, prosím, ale ještě vysvětlit toho havrana? ten symbol chápu, ale nevím, jak to myslíte s tím, že jako jediný má právo na zbytek Atlantidy.Víte, mně tohle ve Vašich verších připomíná tuhle myšlenku:každý máme v sobě slunné i stinné stránky. Ty stinné jsou však stínem, jako každé osvětlené těleso z fyziky, něčeho světlého. Nejprve je nám z toho špatně, ale když tu vazbu světlo - stín lépe poznáme, pochopíme, že je to zkrátka fyzikální zemský zákon.Třeba příklad. Mnoho bavičů na jevišti dělá legrácky, ale doma jsou to zahořklí patroni.Zkrátka vyčerpají se na jevišti pro lidi a pro ně doma pak nezbude nic, nežli zase dobijí své bavičské baterky. Jeden básník psal nádhernou lyrickou křehkou poezii, v soukromí si rád zanadával,kompenzoval to šťavnatýma slovníma rošťárnama.Světlo a stín.S tím havranem.Nemusí být osamělý, žije v hejnech...ale faktem je, že sem létá ze severu.Ten vyšeptaný hlas ze zimy, to je moc pěkný přirovnání. To je Váš originální nápad, nebo jste to někde četl? Z čeho pramení jeho osamělost? Já myslím, že hlavně z jeho bezohlednosti a bezbřehé nadutosti. Tam, kde nejsou břehy, tam je samota.
| |