|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Ocitám se v autobusu, který nás v dešti odváží k soutěžnímu amfiteátru. Právě zde se koná hudební a pěvecká soutěž celonárodního charakteru. Z nějakého důvodu chci mít rychle za sebou své vystoupení.
Čekám, čekám, ještě mám chvíli počkat, pak ještě chvíli - zní z úst moderátora soutěžního klání. Konečně se dostávám na řadu, a já toužím světu ukázat, že umím hrát a zpívat.
Mám na srdci zazpívat a zahrát píseň o Agamečce vousaté, melodii a slova znám, ale obor hudební harmonie ze mě úplně v osudovém okamžiku vyprchal! Začal jsem tedy hrát a zpívat, jenže klavír mě mou vlastní vinou zradil!
Je to úplné fiasko, neboť nemohu v hudebním amfiteátru začít se svou písní. Co teď před publikem a celým národem, a ještě v televizi?
Nejistota přišla tak náhle, i když jsem nic takového nečekal. Myslel jsem, že to zvládnu, ale mráz se ocitl v mých myšlenkách před nekompromisní porotou.
A tak můj sen končí, až jsem se raději probudil z postele do života všedního a skutečného.
Václav Kovalčík, Zlín
|
|
|
