|
|
|
| |
Pojednou zaševelí vánek. Rázem se mění ve vichřici, a opět sedá na zem dýchnutím a ozvěnou ševelu. Kdosi ke mně vztahuje ruce. Vzhlédnu a zrak zachytí čtyři směry. Vzájemně se přetahují, připomínají glóbus, mapu, zámořské objevy, kompas života, srdce, vývoje společnosti...Rozhoduji se pro směr doprava. Z něho přichází noc. V srdci jejího zázraku, s barevně rozkutálenými sny usínám na jednom z křídel, pluji omámenou krásou, probouzím ji, šeptám neznámá slůvka a obě křídla mi pomáhají. Ve zlomku okamžiku sklouznu. Ruka noci mě vynese nazpátek. Když se rozhlédnu, spatřím Vesmírnou vteřinu, jak obrovskou ručičkou a nepopsatelným rachotem ukazuje na obě přeražená křídla. Kamsi padám a přitom sním. Probouzí mě škraboška Všedního dne. Opatrně ji sundávám, nasazuji, opět sundávám a navždy odhazuji. Chci prožívat samé zázraky, šeptám a vesmír odvětí ano. V témž okamžiku mi posílá vzpomínky, jež se košatí v miliony praménků. Obtékají mě svrchu, pronikají dovnitř a poznávám v nich lepší Já. Po chvíli se smrsknou ve svazek číhajících klíčů. Ale ne...! V dáli spatřím postavu. Mává na mě povědomými pohyby. Přicházím blíže. Poznávám sebe. Zvážním, uchopím se za Achillovu patu, rozesměji, zvážním a vyčerpaný usínám pod slzou nejsmutnější řasy. Nad ní se vypíná Pyramida života postavená na vrchol. Zdola zaslechnu sten první lásky, jak se dere k slunci. Zářící kotouč je náhle zahalen mlžným oparem. Z něho vyplouvá neznámá dívka, kterou jsem kdysi zahlédl koutkem oka. Jdu jí naproti se zástupem vzpomínek. Dívka je postupně prohlédne, poté ke mně přistoupí, zavře mi oči jako mrtvému a navždy odchází. Začínám se otáčet do různých směrů. Přitom přemýšlím o hodnotách. Z koutů vyskakují různé, od kladných, silně převažují záporné, v dáli se zjeví nula, mává bílým šátkem, mnozí ji neposlouchají, ale já ano, vím, že se snaží o rovnováhu, asi zbytečně...V dáli zaslechnu ticho. Promlouvá mlčenlivými vteřinami, z nichž se jedna snaží dostat za hranice sestřiček. Po chvíli se ocitá na svobodě, strhne ostatní a celý kraj se rozezpívá. V oné záplavě vzpomenu na divadelní představení, kdy jsem Ji držel za ruku, naše pohledy se v jedné z vypůjčených vteřin setkaly a její dlouhé řasy umocnily krásu společně stráveného večera.
|
|
|