krásný úryvek z básně Fouknout a Juliánův Lorinser, který by i dnes, po 25 letech od této fotky, byl jedním z nej aut v ČR a rozhodně nejrychlejším... ještě poznámka-je to focené před Juliánovou Štvanicí, tedy diskotékou, kterou v té době vlastnil, jako mnoho jiných radostí...

Jak jsme se dozvěděli, tak Juliánovi zemřel kamarád ing. Holub, tak to je nám líto... drž se, brachu.


V úvozech pokácené stromy
- podél cest,
aleje lásky uťaté mají ruce,
a já, jak Sisyfos se snažím život ztéct,

vždyť svíce má tu stále ještě bliká,
svítí i mojí vnučce,
toť na jednoho dost!

~

Pro mě byl život jako klec,
přec všechno, co mě tlačí,
pro co má duše vzlyká,
lze sfouknout jako svíci.

Na světě, jako vetřelec,
poslouchám trylky ptačí...
Tak, co je komu do toho,
co tím chtěl básník říci.

~

Stačí jen nadechnout se
a do trombónu fouknout,
a nebo rozloučit se…

či bez zbytečných vytáček
jak zvíře zmizet v lese
a na smrčku se „zhoupnout!“

Nebyl to tady žádný skvost!
… návštěva světa skončila…
Já nechtěný byl host!


ps-snažili jsme se tu juliánovu svatozář vymazat, ale jak vidíte, nepovedlo se, přemýšlejte o tom...