|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Prsa jsou jemná poupata
a daleko od sebe stanuly ohně.
Daly mé duši touhy peruti
jenomže jako kdyby laterna vrhala vzorce nervů na svou zeď
šla odtud beze vzlyku?
a teď její velký korzet, pohozený na podlaze
Teď už vím, že je lež to, co jsem kdysi psal
a vy, slouho plnej vší
jako bouřlivá Adrie
ponesu vás k hrobu do růží.
Obloudit holku ze sousedství
rozstřižen bílý prapor
Život tíží tak, že touha hasne.
Teď po městě jdeš jako dřív
moje hadříky z čistého snu
ušetří mi muka zoufalá.
Tu srdce samo sebou puká
ani démoni z podmoří
ty boky jistě vytvořil
plastický umělec.
|
|
|