|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Bylo, nebylo. Ten pán byl podnikatel a jeho podnikání bylo závislé na dotacích od státu. Dnes seděl za stolem ve své kanceláři, klepal tužkou do stolu a bylo vidět, že se tlakuje jako papiňák a určitě brzy povolí pojistka dobrého vychování a vybuchne. Prásk!!! To svinstvo muselo ven. Přišel o dotace.
„Sakra, co si ještě vymyslí, aby mi ty prachy nemuseli dát? Co se pletou do jejich metabolismu a nároků na prostředí, když i tak docela dobře fungují, množí se a rostou? Proč jim nemůžu v noci svítit, sakra?.“
Postavil za velké peníze haly, zajistil zdravou výživu, krmné doplňky, hračky a všechny ty blbiny, vlhkost, teplotu, rychlost proudění vzduchu, odhlučnění.
„Vždycky si něco najdou, parchanti!“ odstrčil stůl a vyšel na chodbu.
Potkával lidi v pracovních pláštích, usmívali se, když ho zdravili. Sešel dolů do haly a zase potkával jen úsměvy a téměř klanící se ženy a muže. Jsou spokojení, usoudil. Prošel všechny objekty v areálu své firmy a nikde nepotkal nespokojenost, nepohodlí. Zeptal se jich. Neslyšel jedinou stížnost, žádné výhrady, žádné nové požadavky. Vrátil se do kanceláře a napsal stížnost na zamítavé stanovisko třísměnného provozu jeho firmy. Psal se rok 2100.
Přišel z noční a praštil sebou o postel, ležel a hleděl do stropu, začínalo svítat. Pravou rukou si nahmatal bolavé místo na břiše, naklonil se k nočnímu stolku, vysypal pilulku, zapil odstátou vodou z hrníčku s logem firmy, ve které pracuje. Usnul. Do pokoje vběhla jeho pětiletá dcera. „Tati, tati, že je to lego moje? Řekni mu to, tatíííííííííí!“ Vstal, přišel do pokoje a řekl to. Pak šel na záchod, zase problém. Z lékárničky vysypal další piluli, polkl a otevřel ledničku. Nahrábl si kousek sekané z kastrolku a labužnicky žvýkal. „Kde je mamka?“ zeptal se dětí. „Ještě spí, měla odpolední,“ řeklo děvčátko s legem. Odešel do druhé ložnice, vzbudil manželku a šel znovu spát. Prášek na spaní zabral. Za měsíc mu zjistili rakovinu. Manželka se potácela mezi směnami s hlubokými depresemi, dokud holky nevyrostly. Už byly dospělé, když jim řekla jednu zásadní věc: „Holky, zakazuji vám žít život na tři směny.“
|
|
|