|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Žít či nežít?A pokud ano,tak jak?
Autor: Sia (Občasný) - publikováno 23.4.2003 (14:34:50)
|
|  |
|
Sedí a žerou. Nic jiného nedělají. Nic jiného je nespojuje. Jen to žrádlo. Oba jsou to takoví mí golemci. V ničem jiném smysl jejich soužití nevidím. Možná ještě v sexu, i když s jejich rozměry a sportovními vlohami mi přijde i ochrnutý jako hotový Cassannova. Jejich plytký život naplní občas nějaká ta příhoda typu nákup žrádla v Tesku a nebo večerní posed u televize. Dva červi. Dva velcí přerostlí červi.
Říkám si, kolik takových červů tady mezi náma je. Jedu metrem a koukám do prázdných, nic neříkajících obličejů. Kamenné masky. Jsou všude kolem nás, kam se jen podíváš, uvidíš, jak lhostejná jsi ostatním. LHOSTEJNOST je synonymem dnešní doby. Lhostejnost a možná ještě nezájem, anonymita, odstup … Nebo se mi to jen zdá? Nebo to je jen můj pocit z velkoměsta a po překročení hranic mezi statisíci a tisíci, někde na konci „světa“, v nějaké malé vísce, kde žije sotva stovka obyvatel, vše padá?
Jenže jsem tu, mezi masou. Lidé mi kolikrát přijdou jako hmota, jak dobře se dají tvarovat, jak lehce se dají přesvědčit o něčem absolutně nepravdivém. Stačí jen vhodně volená slova. Myslím, že takovým nejznámějším a nejvíc do očí bijícím příkladem je sám Hitler.Natěrač. Za první světové války nicka, i když s řádem za statečnost. Jenže má to v sobě. Umí ovládat slova. A neuplynulo dlouho a tuto svou skrytou vlastnost objevil. Stačí se podívat na jeden z jeho záznamů, jak hovoří k masám. A ty nehnutě stojí a hltají vše, co vypustí z pusy. A nejen to! Oni tomu i věří… a stačí málo a o jednom z největších 6 let trvajícím nesmyslu se učí všichni školáci na světě a věnuje se mu na tisíce knih, časopisů, dokumentárních filmů. Takovou moc mají slova. Takovou moc mají zhmotněné myšlenky.
A není potom lepší být oním červem? Ten, kterému ke spokojenosti stačí jen balíček chipsů a dobrej myšlenkově nenáročnej filmáč? Odprdět si svůj život a nic nového lidstvu nepřinést nebo se aspoň o to nesnažit? Tak jak to je?
To většinou puosuzujeme podle života, jaký člověk vedl. Ex post. A postupně zjišťujeme, že někdo se měl radši zavrtat hodně hluboko a nevylézat ze svého doupěte ani v noci. U někoho jedině jeho vlastní smrt je tím dobrem, které společnosti přinesl.
Jenže co já? A co vy? Máme se o něco pokoušet? Tvořit, vymýšlet, zkoumat? Proč každý nedostane k sobě při narození kvalitativní popis se zařazením? Jujda, to by byla paráda … ale jak tak nad tím přemýšlím, tak zrovinka u nás v Čechách by se zase našel nějaký koumák, který by si z toho udělal zlatou žílu. Tak snad radši ani ne.
A já jdu zkoumat, jak jsem na tom, co já můžu nabídnout lidstvu jiného, než hladový žaludek a prázdné ruce…
|
|
|
