|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Pomalu přichází mlhami podzim
jako když bere si člověka stáří
a z trávy vyrůstá na poli ozim
a listí umírá, bolestí září.
Jen cosi kolem je tichounká píseň
doteky hledají tebe mou dlaní
a soumrak černý je padá jak tíseň
a stromy bez stínů nebi se klaní.
Cítím, že tělo mé, tekoucí písky
kolem tě obejme rukama v kruh
a očí výčitek přeostré třísky
do srdce zabodneš jak žabikuch.
A pak mne uštkneš jen na ústa polibkem
spálí mne na popel tvůj horký klín
pohled tvůj uspí mne navěky morfinem
snad víno do rána čas změnil v blín.
|
|
|