|
detailní pohled na Tsutsiat falls |
Po probuzení sundaváme naše jídlo ze stromu,který vypadá jako vánoční stromeček ověšený batohy.Je nutné věšet všechny věci, které přišly do styku s potravinami na strom dost vysoko tak, aby na ně nedosáhl Medvěd ze země a tak nízko, aby si na potravinách nepochutnal Mýval, který šplhá po větvích.Schováváme všechny naše věci na bezpečné místo a vracíme se 2 kilometry zpátky navštívit Tsutsiat Falls, které už zdálky slyšíme, jaký vydávají hřmot.
Tyto vodopády jsou veliká atrakce WCT, kousek od vodopádu se též nacházejí malé bazénky, které jsou velice vhodné pro Finskou saunu.Ta probíhá asi takhle - rozděláte veliký oheň do kterého nakládáte kameny a ty rozpálíte co to jde.Mezitím si postavíte přístřešek ze silné plastické plachty, kterou sebou nese každý jako protekci před dešťem na stan. Snažíte se, aby jste měli co nejméně děr, kterými uniká teplo.Poté přenesete kameny do přístřešku a položíte je do díry, kterou jste předtím vyhloubili a kropíte je vodou.Když se vám zdá moc teplo, vyletíte ven a skočíte do studeného přírodního bazénku.Vše samozřejmě na Adama a Evu, nemusíte se bát, že by vás zde někdo obvinil z exhibicionismu .
Po důkladném pokochání se vracíme pro naše batohy, kontrolujeme příliv a sakra, máme zhruba 20 minut na to, aby jsme přešli přes” HOLE IN THE ROCK”. Máme to kousek k díře, zhruba 500m, ale i tak se změní naše chůze v úprk.Pokud to nestihneme, musíme počkat 5 hodin na další odliv. Už jsme tam! V nejvyšší čas. Jak se vlny vracejí zpět do oceánu, otevírá se malá cestička kolem skály a poté hned mizí jak přijde vlna zpět. Rychle vypočítat interval a proběhnout skrz na druhou stranu, kde nevíme, co nás čeká. Otevřená náruč oceánu? Naštěstí na druhé straně se nacházejí kameny, které brání úsek cesty před náporem vln. UFF-o pět minut déle a cesta se dokonale zavře. Miluju tenhle trail, pokaždé, když přejdete přes pláž, která je třeba 5 kilometrů dlouhá, přelezete přes kameny, které se nacházejí na konci a tam se vám otevře výhled na ještě větší pláž, ale s jiným rázem krajiny.
A pomaličku dále, všude v oceánu se nacházejí malé kamené ostrůvky a už slyšíme kolonie tuleňů, které se sluní právě na nich. Ty jo, co tady ještě neuvidíme. Jako obvykle jsou dost daleko na to, aby unikli z dosahu mého objektivu na detailnější fotku. Další cesta už vede do pralesa, který pro nás opět přichystává nástrahy v podobě bahna a kluzkých kořenů o síle stehna dospělého muže. Potkáváme malou cedulku, která nás informuje, že se nacházíme na Indiánském území. Najednou uprostřed prudkého stoupání potkáváme mladou Indiánku s kterou navazujeme řeč a která nás doprovází asi na 3 kilometrovém úseku k malému průlivu, který musíme překonat na malém člunu, který operuje Indián oblečený v jeans a košili. Rob se ptá Indiánky, jestli to je opravdu indiánské území, ona se hned ohradí, že nejsou indiáni, ale First nation a že všude je jejich území. {proč First Nation?V angličtině Indians je stejné označení pro lidi pocházející z INDIE, ještě teda se slovíčkem East před. A Indiáni si nepřejí, aby byli zaměňováni s nimi.} Měl jsem možnost navštívit Indiánský potlach {obdoba trampských potlachů.}, který nebyl otevřen veřejnosti, ale na přímé pozvání náčelníka jsme měli možnost navštívit tuto slavnost. Nikde nevidíte kroje z Vinnetoua, neslyšíte původní řeč, až na malou menšinku nikdo neumí. Pomaličku, ale jistě, ztrácí svoji kulturu. Co dodat? Obviňovat nás bělochy či sebe? Toto téma by bylo na velikou diskuzi. Ale jsou velice podnikaví, po přejetí úžiny na druhé straně, vstupujeme na molo, kde je malý přístřešek a kde si můžete koupit pivo s patřičnou 400% přirážkou a krabí půlku za deset dolarů. Krabi si nachytají sami zadarmo. Ovšem i přesto pivo za tu cenu vám chutná jako božský nápoj. Nakupujeme každý pětku a vesele zdoláváme poslední 12. kilometr naší dnešní cesty.
Pokračování příště… |