Toto motto citované z úst amerického autora W. S. Burroughse provázelo letošní

festival spisovatelů jako rudá niť na bílé látce. Není se čemu divit. V souvislosti s tím, jaký mediální humbuk kolem války v Iráku nám zprostředkovávají v těchto dnech zejména televizní média, je toto heslo přinejmenším hodné zamyšlení.

Letos se festival spisovatelů představil v  nadčasových prostorech Divadla Minor, kde se v diskusích, tiskových konferencích a autorských čteních představilo mnoho kvalitních autorů. Mezi jinými na festival zavítal skotský autor I. Welsh, Kanaďan Yann Martel, Josef Nesvatba či Arundhati Royová(Indie). Nejúspěšnějším hostem byl bezpochyby Jeffrey Eugenides, kterého v Praze zastihla zpráva, že obdržel za svůj román Middlesex Pulitzerovu cenu. Silné zastoupení měli řečtí autoři s kterými seznamoval publikum Spiros Vegos. Indka Arundthati Royová kromě představování své knihy kritizovala také neblahý stav indické společnosti a útlak žen. Nejoriginálnějším hostem se bezesporu stal Irvine Welsh, který okořenil svou účast dlouhým a velice živým čtením z románu Trainspotting.

Nejočekávanější diskuse nad odkazem Williama S. Burroughse se konala poslední den festivalu v odpoledních hodinách a zúčastnili se jí překladatelé Josef Jařab a Josef Rauvolf, ředitel festivalu M. March a Irvine Welsh. W. Burroughs, který nás opustil před několika lety ve vysokém věku, se proslavil zejména v padesátých letech v Americe svým románem Nahý oběd. Jeho kritika zneužívání moci a soudobé společnosti je však aktuální i dnes. Jak k tomu podotkl I. Welsh:,,Mnoho lidí si myslí, že Nahý oběd je obscénní. Není to pravda. Je třeba se ale podívat víc pod povrch, kde jsou ukryty věci mnohem důležitější.”Josef Rauvolf, který přeložil Nahý oběd českému publiku, při diskusi zavzpomínal na osobní návštěvu autora a vyzdvihl také jeho vliv na hudební avantgardu( Lou Reed, Sonic Youth) a výtvarné umění, který sahá až do našich dnů.

Festival byl zakončen autentickým čtením Nahého oběda vybranými autory(March, Welsh, Rauvolf, Spiros Vegos..)za působivého hudebního doprovodu doprovázeného černobílými fotkami New Yorku. Všechno co začne, také musí skončit. Stejně jako i letošní festival, který ale ještě k tomu stačil zanechat ojedinělou stopu na půdě tuzemské kulturní scény.