|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Vlak vleče se jak řeka líná. Nejsme v kupíčku Pendolína, jsme v osobáku Plzeň - Praha. Vyjde to levnějc, byť to zmáhá.
V kupé nám čtyři lidi sedí. Znuděná slečna z okna hledí, doprovázena matkou svojí. Naproti nim ve stejnokroji, desátník vedle oficíra. Důstojník mne si prsty kníra, branec to s hnusem pozoruje. Za oknem krajina si pluje, když náhle ... vlak vjel do tunelu. Ve tmě je vidět starou belu, je ale v ní čas na legrácky. Tak mlaskne polibek. A facky.....
Kdo koho líbal a kdo mlátil? Když vlak se ze tmy zase vrátil, co jednotliví mysleli si? Ta otázka teď tady visí, byť někteří to možná vědí. Těm ostatním dám odpovědi.
Matka se dme: "Mam ctnostnou holku. Vrazila mu jí bez okolků, dobře si bráníc svoje vnady. Jen, byl to oficír či mladý?"
Dcera si říká: "To je smůla, já sem se ani nepohnula, mladej se splet a líbnul mámu. A ona za to facku dá mu."
Oficír ztěžka drží slzy: "Ten mladej vůl je pěkně drzý, líbnul tu slečnu, ta se spletla, na mou tvář za to facka vlétla."
A mladej? Tomu oči září. Kouká se ven s kamennou tváří, na rtech se mihne úsměv letmý. Myslí si: "Až se znova setmí, tak jako prvně, zas se zvednu, mlasknu a dám mu ještě jednu!"
|
|
|