„ Co skrýváš za něhou modrých očí?

Co skrýváš v srdci svém?

Čas ten nedochvilný kočí,

nepřijel zas a zbyl jen sen.

Za ledovou plání oheň hoří,

v srdci ten vzrůstající žár,

ledové zdi teď plamen boří,

smyslná vášeň – spalující dar.

Za moře doteků, za bránu něžností,

osamělý poutník sčítá kroky,

jednou se klid mu v duši rozhostí,

však potrvá to nekonečné roky.

Věčný tulák po širých pláních,

málokdy zastaví, dál spěchá zas,

jde za snem údolím i strmou strání,