|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Stéká déšť po oknech, jak smutek prší
na stébla navléká září sta perel
a mrak má nahoře tmy černou duši
mlha se do očí zpod víček dere.
Na tváři tančí nám vítr a beztíže
padáme ze spirál semínek jilmů
my stíny snímané půlnocí v nás z kříže
vteřiny slepují políčka filmů.
A v nich my hrajeme někoho jiného
říkám si, když si tak přetáčím zpět
to cosi černého a cosi bílého
spojené barvami v můj malý svět.
Možná když spím v noci, že na mne díváš se
převíjíš pocity své tam a sem
kreslíš mi polibky na rty v tom obraze
a snad mne miluješ já, však sním sen.
|
|
|