|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Dívám se do mraků pohled můj bloudí
nebe je zrcadlo, v němž vidím sebe
záclony v oknech jsou jak plachty lodí
vítáš mne solí úst ňadry jak chlebem.
A já jsem daleko od břehů ještě
paže mé hledají jak kotvy v píscích
všechno mé minulé všechna má příště
kameny spoutané navěky v discích.
Jak strážce majáku se zhaslou svící
odmítám odměnu tohoto rána
probouzím v temnotách chvíli tam spící
světlem se odmyká všech očí brána.
Ten rok již připsal mi můj další křížek
v hřbitůvek, pod nímž spí čas věčný sen
a moří planinu zakryje snížek
vteřina zimy pak zas zkrátí den.
|
|
|