TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Čtvrtek 26.12. 2.svátek vánoční Štěpán

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

>		Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Rozloučení
Autor: sobek (Občasný) - publikováno 9.4.2003 (14:37:25)

Rozloučení

V temném koutě u svícnu,

kam slunce nikdy nedosvítí,

chlapec hraje svoji hru,

něžně klaviaturu svou hladí

malý maestro z hlubin odříkání zrozený.

Svou mistrovskou hru

nekonečný koncert,

rozechvívá strunu snu,

která mlčky prozařuje tmu.

Už slyším tóny poslední,

kterými se loučí ...

... prokletý génius

Poznámky k tomuto příspěvku

Cid (Občasný) - 9.4.2003 > Dobré. Jenom to zalomení na konci mi nesedí. Je to jako, když se zlomí větev.

		<reagovat

rabako (Občasný) - 9.4.2003 > malý maestro z hlubin odříkání zrození - to mi prijde jako z nejake knizky o hudebnich skladatelich, uplne! :o) strunu snu - prozaruje tmu... moc jednoduchy rym na to, jak procitena je jeho situace, ne? konec me vubec nevzal, je to jako useknute...

		<reagovat

Naty (Občasný,Redaktor) - 10.4.2003 > Mám pocit, že to není o hudbě, že to je o životním pocitu. Pravda, o životním pocitu, který mi rozhodně není vlastní a taky je to trochu nabubřelé. Ale jestli jsem to pochopila správně, pak je to vyjádřené pocitově srozumitelně a viděla bych to na 2. Takže to ber, jako dvojku podmíněnou...		Body: 3

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + deset ?

Napsat autorovi (Občasný)