Jen
tak pustím oči a čekám
první kolejí chodí vítr
několika klasy
Letovice
moje stanice
kam mě děda vodil
na své pivo - velké
malý já sledoval
všechny ty úžasné stroje
parní syčely pohybem
tmavé zrno rozeseli
kůží
dívka automat
láká na černou kávu
ve všech stanicích
prodává se
stačí
aby vystavovala tvář k soudu – prodává sebe?
padesát korunek padá
propadlem
drobky vrací mi - ona
přátelské je kvokání
slepic
nikde neštěká ni jeden
pes
šumí v plné zeleni
listnáči vlahým vánkem
pleskají jaru
odrbaný zjev
mačká spoušť
obrací stránky knihy do
vlaku
zvěčňuje ke svému čtení
jde napříč peróny
až v místa kde se míjí
rychlíky
chodí škvírou ve smrti
tam
i zpátky
pomíjí okamžiky
je
divnej soudím ho
ba
odsuzuju
mačká obrazy s vosami
sloupů troleje
někdo ve stejné barvě
vyhodil za vodiče BUFET
reklamu
podivín
není podivín
podivín
je umělec
měním
soudek
nebeský čtverec o zdi
tři metry
pozemsky mu schází okna
přebývá
poštovní schránka
přebývá člověk
dostal razítko do
totožnosti
dostal trvalé být
nestále - brzdy kov na
kov řežou vjemy na plátky
stanice Letovice
opyl
Prahu
o kolik líp musíš psát
mimo hlavní město?
o kolik líp musíš psát
mimo město?
o kolik líp musíš psát
mimo město a blázinec?
nevím
zatlačím oči do mříží
čmelák si přivlastňuje
med - oplodňuje jetel u vody
k večeři vysypu
vločky
|