|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Vrátil jsem se z hvězd
tenkrát
když pršely létavice
a v dlaních stály louže
tvého tání
maloměsto, šedší než jindy
ztrácelo barvy jako umírající chameleon
a ty jsi voněla
nejvíc tam vzadu pod vlasy
a neřekla jsi ne mému jazyku
který ti vplul do úst jako loď
s nákladem masa a mužské chuti
pak Měsíc padl do korun a kmeny stromů
byly bílé, jakoby jim někdo nasadil bílé podkolenky
nebo je natřel jako podle ruského vzoru
pak jsi byla zticha
že byl slyšet protékající splachovač Na Růžku
i věčná moucha za oknem řeznictví
neboť naše srdce přestala bít
a pak jsme šli
více mrtví než živí
jak nás touha přivedla k pádu
a my v očekávání času
cítili pevnou půdu vteřin pod nohama
a nejvíc tu závrať, pro kterou sebevrazi skáčou do měst
a ryby do našeho světa
tak projelo pár autobusů kolem
s unavenými fotry z fabrik a vdovami se psy v oblečcích jako stíny mraků
a zanechávaly za sebou stopu zraněné duhy na hladině
jako potápějící se lodě
a kruhy zbytečných slov se pomalu uzavíraly, jako když žabka doskáče ke druhému břehu
a my se líbali jako poprvé i naposledy najednou
protože lásko, po smrti jsme jen jako nakreslení
to viděl jsem na hvězdách
|
|
|