29.8.2000

Ráno jsme se probudili až po snídani, takže jsme vyjeli na lačno. Zejtra to musíme dohnat. Vyrazili jsme plni očekávání do St.Louis – „brány na západ“. Po cestě jsme zajeli na jedno odpočívadlo, kde nám začalo troubit auto při každém pootočení volantu. Naštěstí se mi to podařilo spravit, takže jsme mohli pokračovat dál, jen jsme pro jistotu nechali vychladnout motor. Právě se nacházíme v oblasti největších veder v celých USA a je to dost poznat. Při prvním pohledu na St.Louis z dálky asi 14 mil se nám téměř zastavilo srdce a poté následoval pohyb nohou na pedálu plynu kupředu. Jako obrovská brána čněla k nebi „Gateway“ a odrážela sluneční paprsky do všech stran. Zaparkovali jsme v downtownu St.Louis a vydali se na obchůzku, zhodnotit atd. Na náměstí jsme zůstali stát v němém úžasu. Bylo tam takové malé pódium obklopeno kamennými schody a sloupy – jako řecké amfiteátry, za tím byla fontána s azurově modrou vodou, v pozadí bílá budova připomínající Washingtonský Capitol a vše podtrhávala Gateway v pozadí s modrou oblohou bez mráčku. Vše je obklopeno mrakodrapy a všude kde to jen jde jsou květiny všech různých barev a tvarů. Pomalu jsme došli k proslulé Gateway – 196m vysoké, postavené v roce 1968 jako pocta americkému lidu a objevným výpravám na západ. Nahoru se dá vyjet, což jsme si nemohli nechat ujít. Namačkali jsme se do takové koule o průměru asi 2,5m a vyrazili vzhůru. Bylo to trošku stísňující, nedoporučuju lidem s klaustrofobií. Vše okolo vrzalo a skřípalo, koule se s námi sem tam zhoupla, ale nakonec jsme to zvládli a vymotali se do prostoru oblouku. Odtud se nám naskytl úžasný pohled na celé St.Louis, downtown, na řeku Mississippi – nesnáším „spelling“ tohohle slova. Její žluté vody brázdilo několik lodí a také zde bylo několik lodí zakotvených nastálo – přeměněných na Casina. Toto město je na mém letošním žebříčku měst hned za 1. Chicagem. Opravdu stojí za to ho vidět. Nicméně nastal čas na odjezd a tak jsme vyrazili zpět k parkovišti. Vymotali jsme se ze St.Louis, přejeli ze státu Missourii do Illinois a pokračovali směrem na Nashville v Tennesee. Bohužel jsme někde špatně uhnuli a projížděli jsme americkým venkovem rychlostí 50mph asi hodinu a půl. Teprve pak jsme se dostali zpět na „I 64“ – něco jako mezistátní dálnice – a pokračovali jsme přes Indianu do Kentucky. Těsně za hranicemi jsme se ubytovali asi v 11p.m.; celkem dost unaveni a tak nám vidina bazénu a zítřejší snídaně přišla vhod. Honza už pomalu usíná u televize (Karate kid) tak si dám sprchu a pokusím se ho napodobit.