ALCHYMISTŮV
DOMEK
Hodiny v Konělupech ukazovaly právě @625
omšelé fasády čeřily se náhonem jako hejno
střevlí
Po křivolaké ulici bylo možno dojít osvícení
jenže já raději poslouchal jak v otevřeném
okně
kdosi cvičí na housle a není zrovna primáš
Vedle alchymistův domek pevný v kramflecích
veteší se stavil na odiv nejen našim potomkům
Nejméně zvěst z kalendáře dává tušit že
měl bych už konečně - po všech marnostech -
mluvit potichu a nosit s sebou velký klacek
Před starým kinem - tam kde končí Konělupy -
už mne sice gnóze zas až tolik neubezpečuje
přesto vím že milovat prapůvodně znamená
být ve společném rytmu
aby tanec byl tancem
|