Vstoupil jsem a zachvěl se,
Chlad jak z hrobu se ke mně nese.
A dům je prázdný jak mé srdce,
Zatuchlý vzduch chutná tak trpce.
Vysoký strop, klenby, to vše ztrácí se ve tmě,
Prastarý nábytek pokrytý prachem a neodbytný pocit ve mně…
….že jsem tu už byl.
Podvědomě hledám schody kamsi dolů, jako bych tušil, že tam jsou.
Našel jsem, klesám do útrob domu a hádám, kam mě pocity dovedou.
Je to snad hrobka? Temné místo bez oken pokryté hustými pavučinami.
Vlhká kobka, uprostřed kamenný sarkofág ozdobený rytinami.
Bojím se jít blíž, něco mě drží zpět,
Jako bych měl náhle objevit minulý svět.
….vím, že jsem tu už byl.
………to já vše zavinil.
Když mé prsty dotkly se hrobu, dům zařval.
Řítil se na mně, nadával mi a já se v čase zpět díval.
Já tam žil s paní, plnil si přání a dům zalil se světlem.
Jenže démoni útočili na mou hlavu zběsilým tempem.
Tam kde zářilo světlo, přicházela tma.
Tam kde vládla láska, vylíhla se nenávist.
Šílenství je bezmoc a pro ni není pomoc.
Dům mě ovládl a zničil…
…to on mě navedl…abych jí zabil.
Temnota řádí v prázdném domě,
Konečně jsme si našli cestu k sobě,
Tak odsunuji víko a lehám si k tobě,
Navždycky spočineme ve společném hrobě.
|
