Propast

Mizím si ve vlastní propasti bez dna,

emocionální klouzačce,

prázdno pod nohama na vratké houpačce,

bývali jsme pár, bývali jsme dva.

Už překročila jsem hranici,

jednou nohou v prázdnotě.

Nech mě některé věci Ti neříci.

Stojí před Tebou oděná ve vlastní nahotě.

Nikdo neví, a to je okolo mnoho lidí

na smutek nasadím usměvavou tvář,

tu slzu v oku jen málokdo vidí,

Jen oči prozradí, že v nich není zář.

Prsty jen držím se za okraj propasti,

natáhneš ruku a pevně mě sevřeš,

aby mě nicota nemohla ukrásti.

Prosím, že na mě nezanevřeš.