Tma s pradlenou na prstech

Ve tmě s pradlenou na prstech

uzlením stružek a čůrků

nebesa zapouští kořeny

pod lávkou

v tekoucích fraktálech

voda vodu polyká

tíživé vzpomínky na budoucnost

sny za bílého dne

splývají s pozadím

vpité do žilkování prostoru

Sykavé lupání setby

z níž vyraší podzim

a po kvetení ledových škraloupů

dozraje pláč trubky

v pohřebním průvodu;

úporné ticho

jam plných těl

jejich duté odměřování

dějinného času

jako by se opíralo

do vetchých dveří dneška

Tma s pradlenou na prstech

si bere černé rukavice