|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Ve střepech včerejšího deště
shlíží se dnešní tváře i těla
dívám se do slunce a přemýšlím
jestli z něj jsem neukradl příliš
když do noci jsem četl v knihách
které jindy píšu
ale občas se mi zachce jen vyprázdnit si mysl
třeba nad Kerouacovými slovy
a projet v poslední vteřině toho, co nazýváme bděním
Ameriku křížem krážem
a přitom poslouchat beat, píchat ženský, dělat si prdel z policajtů, stopovat, pít a nic nedělat
než za jízdy s nohama na palubovce tlachat o hovadinách a nacházet tak prostor a čas
jako Dean
než mne zase ráno ze snu vyvede ven budík
a bude to hnusné jako vietnamská válka
se všemi defolianty, napalmem a kobercovými nálety
než Amerika přišla na to, že na komunisty nejvíce platí mír
a bylo to
prostě svoboda, jako když otevřeš tisíce klecí, z nichž vyletí ven miliony ptáků
a někteří se tam vysoko roztančí radostí jako semena javorů
ale jiní se leknou křídel a s rudýma očima holubů
mění se pomalu zpět v mrtvé
jak je tomu kdysi dávno naučili z novin a televizí a oni umřeli už jednou ještě před narozením
protože jsou jen dva druhy lidí
ti živí, i když jsou na hřbitovech a ti mrtví, i když je potkáváš
a oni po ovoci svém chtějí zabíjet a zabiti být
a to pokaždé
když vyvedou ptáčata strachu a svá srdce zbavená krve
kterou v myšlenkách prolili
ji podobni stínům vymění za soumrak a jiná potěšení
s nimiž pohřbívají se do hrobů z nesvětel a jiných listopadů
jako padlé listí a andělé
|
|
|