Nebudu ti psát báseň o tom, co by mělo být o tom, jaks položil mě na zem a nenechal mě dlouho snít.
Znám tvoji snahu podlehnout kouzlu kterou nejsi schopen překonat Vím, že se nebojíš - jenom trochu něžnosti ukojí tvůj hlad
Zato já jsem jako muž v sukni až na to, že sukně nenosím Tělo je jako tělo Z nouze se stejně nepostím
Jen s tebou je to celé zmatené Dáváš mi rámy plné smíchu nechals je do mé kůže vpletené Proto oddávám se hříchu
Už dnes vím, že mě budeš skrývat a utečeš za svými sliby. Učila jsem se s tebou dýchat Chybíš mi - a dělat vlastní chyby
Nebudu ti vyčítat nedočkavost, neb ta mi byla vlastní. Oba jsme to (u)dělali pro radost Jen já jsem teď (v afektu) pasti
|