|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
***
Neforemné oblečení mi deformuje náladu a cítění. Mizérie. Venku praží slunce a vedro spaluje tělo, po ránu však kruté mrazy. Větrám si duši na malé procházce, která vede až na Smíchov, abych si v naději šťastného konce nechala přidělat několik málo starých černobílých průkazových fotografií. Prodavačka, ta za pultem, mě zprcá tak, že bych jí do ruky negativ nikdy nepučila. Pani fotografka odporná, vlila mi slzy do očí, znechutila zbytek dne a odradila od dalších veškerých pokusů chtít něco v tomto bídném městě, světě. Vedro. Pomalá tramvaj. Už jen kousek stačí k pomyslnému skoku z Nuseláku. Dnes jsem si v miniparku pod ním vybrala místo dopadu. Svítilo tam slunce a tráva už byla zelená. Ano. Ale zemřít v Praze.... to raději budu žít věčně.
*** |
|
|