nech mě být můj bože ty to víš a ty můj bože také
je nás víc takových v tomhle světě sádrových hlav
značkujeme svá teritoria slovy když slzami to nejde
slova jsou slova jsou jen slova
lásky se člověk nasytí jak na vánoce rybích kostí
uvízne a bolest je memento mori všech balkonových scén
ech cyrano ginsbergu de sade šrámku mácho villone
vy co jste poznali líbám vám ruce
poezie je nádechem noci od orgasmu k orgasmu
pro oči nevidíme že růžemi hnojí se pomníky
jsme sádrové hlavy světa který střepy považuje za metály
jsme sádrová těla se srdci na lešení
|