Večer v tom předjarním čase

tři ženy sedí,

dvě  již vonící po zralém víně 

a přesto pošetile  snící

a při nich třetí,

mladá zase

v tu chvíli vběhla ze síně

z vlasů  zavanulo sněhem

oheň, klopýtnutí,

tváře rdící. 

Jedna skrývá umně šediny

vrána jí sedí na rameni

a pes se odtáhl,

jak  zazábla

Druhá, zraněná, 

samé viny, neviny

divoce plamenná,

runové znamení

A duši jako jícen sopky

a tělo samý šrám,

tenká, vyzáblá

když pláče pro toho,

kdo neuměl mít rád.

Ta třetí dívka, ach,

tak zlehka našlapuje

tuší, že všude trní,

však ráda nechala by

si tělo svoje

do krve rozedrat.

Nebe se zachmuřuje

A čarodějné býlí,

pes u dveří cení zuby

když trháme si vlasy,

šedivé, i ty plamenné

Ta třetí mlčí, 

jen v tváři nach.

Která panna či žena,

sůva či drak

vloží vlas  v noci čarovné

pod polštář,

když sama v loži bude spát

V tu chvíli začne sněžit,

a měsíc skryje mrak

a při tom nočním běsnění

vše, i to neskromné

komínem přiletí,

oknem navěje

a věštecký sen se  bude zdát .

Muž zralý přijde,

básník snad

trubadúr za všechny surovce

vozhřivce, co v ruce drželi

jen karabáč,

sní si ta šedivá.

Muž krásný přijde,

jak volavka na louce

tančit bude,

točit se jako korouhev

tak jak chci jenom já, 

ať toho probůh neželí

a masti zázračné dá

na tělo moje zraněné

přeje si plamenná

když rve si zlatý vlas.

Ta třetí mlčí,

co chtěla bys

co chceš  sestřičko naše

Úsměv, skok, a už ve dveřích

Nic nechci, teď chci snít

a dlouze spát,

chvěje se plaše.

Dvě ženy jeskyňky

ulehnou, znavené

a jak už to život plete

lížou si tělo, duši

a léčí strach.. A kouzla

darmo povídat,

co s nimi v dnešním světě?

Ta třetí opatrně

vkládá ve sponce vlas

pod polštář než jde spát. .

A celou tu noc kouzelnou

tančí a zpívá

s mužem, co rány hojí,

jak korouhev se točí

sám vítr a měsíc

a oblak v na botách

když  básně pro ni skládá

a trhá její tělo

šat.

Za onoho času, bylo nebylo, 

stalo se,

že byla jsem 

v tři ženy proměněná

v tom kouzelném čase

v předvečer svaté Agnes.