Zlatá klec

Sychravé noci

jak oheň v plátně

vyžírají průhledy

mezi duby

v nich

čím dál blíž

paneláky

na protějších návrších

Je to rostlá

zlatá klec

v opuce kotvená

za niž vděkem

nepřestanu klokotat;

až stydno je

že starého kačera

ze sítí a rákosí

i to čalouněné bidlo v ní

do pařátků pálí

O horách už se mi

ani nezdá

a o hrázích jen ve dne;

nezapřeš

že tady na kopci

místo kamenných mužíků

akorát supí běžci

a místo čekání volavky

serou tu všude psi

Kdo ví

zda hrůzný osvoboditel

neutronovým prstem

zažehne zlé slunce

z kterého vyroste

na stole znuděné bezcílnosti

pod černým nebem

černá monstrance

nebo spíš jen

zkroucené zdechlince

čestně otevřou dvířka

za nimiž nevidět pro první sníh