Dle mého názoru a pevné víry,
Lkaní plačících a plesání
zpěváků,
Jsou stejně marné
Hlasy oznamující smrt
A zvěstování zrodu
Jsou si při porovnávání podobny,
Ať onen holoubek, prohlížející
svou rozkymácenou větev,
Plakal nebo křičel
Hle, země je naplněná našimi
hroby!
Kde jsou pozůstatky hrobů
Od časů Ad
Našlapujte zlehka, procházejte
rozvážně;
Protože věřím, že prsť této
země
Není nic než rozprášený prach těl
Je to i vůči nám nepřípustné,
potupné,
Znesvětit naše předky a
prapředky,
Ač je od nás dělí nekonečné věky
Procházejte, pokud možno,
pokojně, našlapujte zlehka;
Bez arogance, po tělesných
ostatcích těchto lidí
Po jejich hrobě, možná opětovně
použitém,
Hodokvas na vykrmených mrtvolách
mužů i žen, zde pochovaných
Hle, jedno tělo na
druhém,
Po věky věků; odnepaměti
Dotazujte se obou světlonošů,
ptejte se Polárky
na různorodé rasy, kterým byly
svědky;
Národy, na které zíraly v
bezesných nocích
Jak často neúnavně sledovaly
míjející dny,
A osvětlené stezky poutníků v
tmách
Život není nic než zápas a
boj,
Neustále se divím, proč lidé
dělají místo touhám
Aby zvětšily jejich bídu
Žal zakoušený v hodině smrti,
Je daleko větší než potěšení,
které poskytne příchod novorozeněte
Lidé byli stvoření a určeni pro
nesmrtelnost
Ačkoli se někteří klamně
domnívají
Že jsou odsouzeni k zániku
Jsou toliko přepravováni
Ze sféry pachtění a usilování
Buď do sféry mizérie, nebo k
osvícené cestě
Spánek smrti je klid
Kdy tělo odpočívá
A probouzejí se vlohy
Ó, vrkající holoubku, dopřej si
potěšení
Nebo slib bezútěšnému nějakou
radost
Nechť jsi vskutku požehnán!
Vždyť vy dobře víte, jak uchovat
Oddanost; trvalou lásku
Ačkoliv neschvaluji vaše vrkání;
A zatímco vás zdobí límečky,
Začněte odstraňovat své ozdoby,
Vypůjčte si od pochmurných temnot
Smuteční šat
Pak vyzpěvujte své radostné písně
na pohřbech;
Připojte se ke vzlykajícím pannám
a dívkám
Modlitbou plnou nářků na vašich
uplakaných lících
Cokoliv je postaveno; ať
skřivanem nebo pánem
Přijde nakonec v zmar; rozpadne
se v trosky
Člověk je poutníkem pouští
života,
A stinný strom mu skýtá
dostatek pohodlí,
Netřeba stavět stany a pokládat
základy
Svatá pravda byla odhalena,
Přesto lidé mezi sebou diskutují;
Někdo káže faleš a klam,
Jiní učí skutečnému vedení
A nejzáhadnější ze všech tvorů:
Zvíře stvořené z bezduché látky
Nejmoudřejší z moudrých jest ten
Kdo se zbavil iluzí o světě
Neb jeho neodkladným koncem je
rozklad a zánik.
...
Philosophical Views Of Abu
Al-Ala Al-Maarri
Poem by Abu al-Alaa Al-Maarri
In
my estimation and firm belief,
Crying of weepers and rejoicing of singers,
Are equally useless
Voices of the announcer of death
And the harbinger of birth
Are similar, when compared
Has yonder dove, perching on its swaying branch
Wept or cried
Behold, the earth is filled with our graves!
Where are the rest of the graves
Since the time of Ad
Tread softly, walk gently;
For I believe the soil of this earth
Is nothing but the crumbled dust of these bodies
It is unbecoming of us, disgraceful,
To desecrate our fathers and forefathers,
Although separated from us by countless ages
Walk leisurely on air, if able to;
Not self-conceitedly, on peoples’ mortal remains
The same
grave, perhaps repeatedly used,
Scoffs at the crammed corpses
Of both men and women, interned therein
Lo, one body atop another,
Throughout eternity; since time immemorial
Inquire of the two luminaries, ask the North Star
About diversified races they witnessed;
The nations, they sleeplessly gazed at
How oft they tirelessly watched the passage of days,
And illumined travelers’ paths in the dark
Life is nothing but wrestle and struggle,
Yet, I wonder why people harbor desires
For increasing their lot
The grief experienced at the hour of death,
Is far greater than the joy felt when a newborn announced
People have been created and destined for immortality,
Although some delusively think
They are doomed to extinction
They are merely transported
From a sphere of toil and endeavor,
Into a sphere of either misery, or enlightened guidance
The slumber of death is a repose,
Where the body rests
And the faculties awake
O cooing doves, do impart gladness,
Or promise the inconsolable some joy
May you be blessed, indeed!
You know how to maintain
Devotion; abiding love
However, I do not approve of your cooing;
While collars adorn your necks
First remove your ornaments,
Borrow mourning attire
From the gloom of darkness
Then warble your carols in funerals;
Join the wailing maidens and damsels
In pouring forth your plaintive orison
Whatever is built; either by lark or lord
Will eventually come apart; lay in ruin
Man is a traveler in the desert of life,
A shady tree will afford him comfort,
No need for pitching tents and laying foundations
God’s truth has been revealed,
Yet people dispute amongst themselves;
Some preach falsehood and delusion,
Others teach right guidance
And most mysterious of all creatures:
An animal fashioned of inanimate matter
The wisest of the wise is the one
Who is undeceived by a universe,
Whose ultimate end is corruption and decay.
English translation by: Mahmoud Abbas Masoud
|